Zoufalí táhneme se do dálek

s obušky, s hlavami

v pytli.

Chceme si rozumět za každou cenu

pro každé slovo vyřčené z úst.

Mimoděk ztrácíme

majetky a tváře

zapomínáme

živoucí tvory

uvázané u zábradlí

v předvoji bank.

A zeď se stává bezpředmětná

naslouchá žalům

a vzlykům

a nářkům

a roznáší to ticho do všech stran

tiše špitající v koutku

duše

tak suše

jako když umíráček zvoní

bez emocí

na dně moře

a nehynoucích krás

které už těma mrtvýma očima

neuvidíme.

Tak mluvte blázni

od časů do časů

svěceni touhou

namodralých mlh...